TATRACON - letná scifistická dovolenka pod Tatrami 
 

Tatracon 2020!!!

Na známosť sa všetkým dáva, že ďalší ročník našej naj letnej dovolenky v Slovenskom raji sa uskutoční

 

od 25.07. do 01.08.2020

 

Miesto konania je Chata Stefani.

Ubytovanie + účastnícky poplatok = 100E

*******************************************************************

Čislo účtu: SK03 8360 5207 0042 0006 3936

Názov účtu: Miloš Lacika

banka: mBanka

*******************************************************************

 

Osoby a obsadenie 2020 zoznam : 

 

1. Milos Lacika
2. Mirka Freya Weberová
3. 4. Miroslav Párička + 2
5. Petr Pagi Holan
6. Lubomir Zaborsky - Daresek
7. 8. Piter de Vries + Lenka Šárová
9. Alena Mamčaková
10. 11. 12. Djrobom Kuki + 2
13. 14. 15. Jolana Čermáková Tichá
16. 17. 18. Alena Melicherčíková + 2
19. Katarína Keiko Kaščáková
20. Martin "Marvin" Žourek
21. 22. Milan + Maria Halienova




Rozhovor s výtvarníkom Jurajom Maxonom - O barbaroch, virtuálnom prostredí a kurčatách (M. Domček)

Ako ste sa dostali k vedeckej fantastike ako žánru? A cítili ste hneď od začiatku nejakú potrebu výtvarne dotvárať to, čo ste práve čítali?
- Moja matka je výtvarníčka, a tak som sa, prirodzene, s týmto druhom umenia stretával už odmalička. K samotnej vedeckej fantastike som sa však dostal naozaj najprv cez čítanie. V detstve som veľa čítal rozprávky, rozličné báje a povesti, ktoré vlastne v tom čase suplovali fantasy. Neskôr som objavil verneovky, od nich bol už iba skok k H. G. Wellsovi a od neho k Asimovovi. Keďže som sa rád vyjadroval aj výtvarne, začal som tieto veci kresliť. V tom čase však tento typ ilustrácií a výtvarného prejavu nebol štátom príliš tolerovaný a získaval rozličné nálepky ako „kapitalistický“, „únikový“, „dekadentný“ a podobne. Našťastie, už vtedy existovali kluby ľudí zaujímajúcich sa o sci-fi, a tak som objavil fandom.

Tatracon 2009 (Z. Rampas)

   1. srpna vyrážíme s Pagim na Tatracon. Přes horko, které nás provázelo, nás již na chatě Stefani očekávali Jaro Lupečka (první československý autor heroic fantasy), nejvyšší pořadatel Mio Butora s Iňou a další. Zničen horkem a představou nakupování úplně zapomenu, že jsem se již s Miem přivítal, a vrhám se naň podruhé. Po čase se přivítám ještě s Halienovci, s našimi pražskými sousedy Zdeňkem Žákem a jeho Věrkou, Máriem, Beátou (a Oliverem, ty děti jsou zase o rok větší). Ale krom menších dětí s Božkou a Mirem Páričkou vlastně všechny znám, jen děvče Ondríka Kruga mladšího je tu nové. A nové děvče Miloše Laciky vidím také poprvé, Miloš trochu vyvrací teorie o stálých mužských preferencích, po blond Brunhildě vypadá Michaela jako děvčátko.

Tatracon 2007 (J. Šturmová)

PÁTEK – Cesta na Slovensko začala slibně. Můj batoh váží 14 kg a já nevím, co je tam tak těžkého. Autobus ve 21 h, kterým obvykle jezdím, na internetu existoval, ale paní u okénka mi tvrdila, že ne. Asi deset minut jsme ho usilovně hledaly, načež jsem kapitulovala a koupila si lístek na 20 h.
  U autobusu čekala rodina cikánů s hromadou zavazadel – mezi jinými tam bylo i sedm obrovských vietnamských tašek. Když to řidič uviděl, krevní tlak mu lehce stoupl – to bylo 19.45 – a začal vysvětlovat 1 člověk = 1 zavazadlo. Po dalších 15 minutách řidičův tlak stoupá na nebezpečné hodnoty. Část věcí se dává dolů, něco končí v autobuse. Nabíráme zpoždění. Řidič se rozčiluje, že když jede ženská na nákup, má si vzít náklaďák – to vše jadrnou slovenštinou. Připravuju se ke zdravotnickému zásahu.

Tatracon 2008 (Z. Rampas)

  Mimořádně nejedu vlakem, ale autem s Pagim. Ten si pro nás, mě a Pavla (Míša letos nejede), naštěstí přijel až do Ruzyně, takže nemusím knihy pro slovenské přátele tahat příliš daleko. Drobnou nevýhodou je, že musíme vyrazit již okolo šesté ráno.

  Pagi má novou hračku. GPS. Jedním okem kouká na silnici, druhým na mobil, jednou rukou řídí, druhou, prostrčenou volantem, programuje. Pokud mu to pomáhá neusnout, je to OK.

 

Istrocon Henriety Galgóciovej a Hewletta Packarda (Z. Rampas)

   Začátek naší cesty na asi největší československý con roku 2002 (a všech předchozích dob) poznamenalo pro někoho jiného velmi smolné datum pátku třináctého. Kvůli bouračce před barrandovským mostem jsme se přes Prahu probíjeli takřka hodinu a tak se stalo, že nás Robert Rameš a Ondřej Neff, který měl někdy odpoledne dělat zkoušky na motorku, dohnali ještě na české straně v příjemné hospůdce Formance na n-tém kilometri. Teď by se asi slušel výčet, co si objednal Vlado Ríša, co J. W. Procházka a co já. No, ušetřím vás toho, ale jí se tam opravdu dobře a po zbytek dne mi již vystačila ultralehká večeře. Posilněni jsme po krátkém bloudění dorazili k Súze, pro ty, kdo nebyli v posledních třech letech na Istroconu, uvedu, že jde o hotel Správy účelových zařízení Ministerstva zahraničních věcí SR.

Zastaveníčko na Istroconu (Silver)

   Největší slovenský con je svým rozsahem, pojetím i medializací v zemích československých unikátní. Při množství přednášek už dávno nelze absolvovat ani prostou většinu a proto alespoň vzpomeňme na několik z nich.

   Zastavení první – páteční přednášky a besedy o Fandomu. První z nich obstaral Jan Vaněk jr. a jeho veselá a provokativní Temná strana fandomu. Vskutku, to, co jsme o různých fanech za velkou louží i na západě porůznu slyšeli a v Galaxy Quest viděli, je pravdou. Tupé masy davu někdy až příliš nadšených fanoušků dokáží mnoho, jejich „oběti“ to často snáší pouze díky své profesionalitě. Druhé, pro mnohé daleko zajímavější téma, přednesl Randalf, který vyprávěl o sexu ve Fandomu. Kdo čekal bulvární informace, kdo, kdy, s kým, jak, musel být zklamaný.