TATRACON - letná scifistická dovolenka pod Tatrami 
 

Tatracon 2020!!!

Na známosť sa všetkým dáva, že ďalší ročník našej naj letnej dovolenky v Slovenskom raji sa uskutoční

 

od 25.07. do 01.08.2020

 

Miesto konania je Chata Stefani.

Ubytovanie + účastnícky poplatok = 100E

*******************************************************************

Čislo účtu: SK03 8360 5207 0042 0006 3936

Názov účtu: Miloš Lacika

banka: mBanka

*******************************************************************

 

Osoby a obsadenie 2020 zoznam : 

 

1. Milos Lacika
2. Mirka Freya Weberová
3. 4. Miroslav Párička + 2
5. Petr Pagi Holan
6. Lubomir Zaborsky - Daresek
7. 8. Piter de Vries + Lenka Šárová
9. Alena Mamčaková
10. 11. 12. Djrobom Kuki + 2
13. 14. 15. Jolana Čermáková Tichá
16. 17. 18. Alena Melicherčíková + 2
19. Katarína Keiko Kaščáková
20. Martin "Marvin" Žourek
21. 22. Milan + Maria Halienova




To dá rozum, že jsem jela do Spišské, aneb prima Tatracon a Parcon s katastrofickým postkoncem (J. Vorlová)

   Mám jiný rozum než Vašek Pravda, takže do Spišské Nové Vsi jsem s Gilhadem jela, a to už na Tatracon. Původně jsem chtěla zvládnout i Avalcon, jenže marně jsem pátrala po vhodném vlakovém spojení na Laborec, na který jsme měli místenky. Znamenalo to buď vrátit se zpět do Prahy nebo čekat několik hodin v Pardubicích. A to ani jednoho z nás nelákalo. 
  V neděli večer jsme tedy přišli na nádraží, kupodivu ne dvě minuty před odjezdem vlaku, jak je naším chvalně známým zvykem. Měli jsme dostatek času, abychom vystáli frontu u mezinárodní pokladny a poptali se po lehátkách na zpáteční cestu. K naší radosti jsme byli úspěšní. Po příjezdu Laborce jsme se se zavazadly usadili v poloprázdném kupé, najedli se, napili a uložili k zaslouženému odpočinku.

Deník agenta FBI aneb Tatracon´97 (P. Kaufner)

Diano,

dnes je 30. května, 9:12 ráno. Právě vystupuji z vlaku ve Spišské Nové Vsi. Přesto, že cesta trvá přes třináct hodin, nabral vlak neuvěřitelně malé zpoždění pouhých dvou minut, což je velmi podezřelé. Budu-li mít trochu času, pokusím se vyslechnout některého z drážních zřízenců. Řídím se Windomovou zásadou, nevěř nikomu. Nebo to tvrdí ten mladý zázrak, jak jen mu říkají... strašidelnej Mulder? To ostatně není důležité. Musím se vrátit zpět ke svému poslání. Cítím, že letos se to povede. Jak se mi podařilo vypátrat, to konspirativní společenství šílenců si dalo sraz ve zdejší divočině. Díky našim specialistům jsem získal přístup do tohoto uzavřeného společenství, aniž bych prozradil svou totožnost. Teď mě čeká asi půlhodinová cesta lokálním autobusovým spojem a pak dalších deset minut chůze. Na konci této cesty je hotel RELAX. Právě on je útočištěm pro onu podivnou sektu. Od dob Davida Koreshe se nevyskytlo takové zapálení pro věc, jakou jsem viděl v očích několika jejích členů, se kterými jsem se dosud setkal. Někteří o nich mluví jako o Církvi Dne nezávislosti, nebo Společenstvu Schwarzova prstenu.

Tatracon 1986 (M. Ščepka)

 Po Parconu mají i slovenští příznivci vědecké fantastiky své reprezentativní setkání. Už druhý rok je organizuje sci-fi klub Castor při Kulturním a spoločenském středisku ve Spišské Nové Vsi.
 Do Slovenského ráje, na Čingov, se sjelo více než sto milovníků sci-fi, aby tu diskutovali o minulosti, současnosti i budoucnosti československé vědecké fantastiky a hnutí jejich příznivců. 

Sci-fi je láska (J. Kamenistý)

 Nepriniesli ich sem rakety ani hviezdolety, blúdiace nekonečnom medzi galaxiami. Neprekopali sa sem tunelom pod svetom.
 Nevystúpili - akoby náhodou - zo stroja času.
 Prišli vlakmi, autobusmi, osobnými autami. Najčastejšie frekventované vozidlo - trabant.
 Ich domovom nebola Alfa Centauri, Mars ani Mliečna dráha. Prišli z Košíc, Bratislavy, Prahy, Banskej Bystrice, Kroměříža, Brna.
 Neprišli v skafandroch vesmírnych cestovateľov. Mali nohavice, sukne, tričká.
 Namiesto tykadiel mali oči.
 Dorozumievali sa po slovensky a po česky.

Ešte raz Tatracon 1986 (M. Haliena)

 Časť prvá - predtatraconská (Prológ)
 
 "Je najvyšší čas niečo vymyslieť. Poďte dnes po obede ku mne a musíme to nejako dotvoriť", vyhlásil Igor. Bolo asi pol piatej a už iba pár dní pred Tatraconom´86. A tak sme teda išli - Egon, Igor a ja. Základ, z ktorého sa mohlo vychádzať, už bol. S Mirom Butorom bolo dohodnuté, že košická časť programu bude trvať asi hodinu a bude sa volať Piknik u cesty...
   Sedeli sme v pracovni a stískali v rukách poháre od práve dopitého čaju. Sedeli sme tam už asi hodinu a pomaly sa začalo stmievať. Všetci traja sme sa zúfalo snažili vymyslieť nejaký nápad, niečo nové, pôvodné a trochu vtipné. V miestnosti bolo teplo a chcelo sa nám spať. Mal som namáhavý deň a už toho bolo na mňa dosť. Premýšľať a premýšľať, a k tomu ešte rozumne sa v tom útlme zdalo už priam nemožné.

Tatracon 1986 (P. Huba)

 14.8.1986
 Spišská Nová Ves 11, 40 hod
 „Konečne máme cestu za sebou“, povedali sme si po vystúpení z autobusu. Začalo tradičné hľadanie stôp mimozemšťanov, ktoré bolo veľmi rýchlo korunované úspechom.
 „Tu je! Je malá, to určite nebude Golem.“
Šľapaje boli menšie ako vlani. Prekvapilo nás to, ale v ten deň boli v tomto meste aj iní pozemšťania a mimozemšťania, takže aj stopy boli iné.