TATRACON - letná scifistická dovolenka pod Tatrami 
 

Istrocon HP 2002 byl letošním cliffhangerem (Pagi)

   Když jsem v pátek odpoledne plachtil přízemním letem přes Vysočinu, kličkoval dopravními omezeními na dálnici a doufal, že počasí zbytečně nezkomplikuje cestu, čekal jsem, že přistanu na Istroconu takovém, jaký za námi zůstal minulý rok. Pořádá ho stejná parta pro tytéž návštěvníky, říkal jsem si, co by mne mohlo překvapit?

   Nakonec ten letošní Istrocon byl velmi svérázným mixem toho loňského a toho nového. Hotel – účelové zařízení ministerstva zahraničních věcí SR, kde byla ubytovaná část návštěvníků a kde probíhal celý víkendový program – má k dispozici jak dva sály, tak i klubovny a další prostory, a tak se v něm rozpustili rozpustilí návštěvníci celkem bez velkých problémů. Parta organizátorů dokázala vedle sponzorských prostředků a programu dát dohromady i velmi úspěšnou propagaci celé akce – například jsem v pátek ráno na úvodní stránce slovenského internetového Zoznamu zahlédl odkaz na pozvánku na Istrocon.

   Letošní Istrocon měl v názvu zkratku HP, což ale nebyla připomínka onoho dětského kouzelníka, ale hlavního sponzora akce, firmy Hewlett-Packard Invent, ke kterému se připojilo více než dvě desítky dalších přispěvatelů. Právě finanční injekce, které se istroconskému organizačnímu štábu daří opakovaně získávat, jsou sice skrytým, ale důležitým rozdílem, kterým se liší od ostatních českých a slovenských conů.

   Na první stránce istroconského bulletinu jsme našli fotografie a krátké charakteristiky dvou hlavních GoH – tolkienovského výtvarníka Johna Franklina Howea a skotského herce Michaela Shearda. Právě Michael Sheard předvedl to, co jsme již poznali u Teda Raimiho – filmový herec zpravidla mívá šoumenství snad geneticky zakódované. Beseda s ním ve hlavním sále nebyla ničím statickým, naopak, i když od premiéry jeho nejslavnější role admirála Ozzela v SW: E V uplynulo již přes dvě desítky let, je to stále velmi čilý a šaramantní pán. Rtuťovitě pobíhal mezi diváky, jazyková bariéra jako kdyby pro něj neplatila, raketově zmizel ze sálu jedním východem, aby se za dvě – tři vteřinky objevil mezi lidmi na opačné straně sedadel.

   John Franklin Howe – původem z Vancouveru, nyní již dlouho bytem ve švýcarském Neuchatelu – byl mnohem umírněnějšího projevu, ale i on staví svoje vztahy se svými fanoušky na prožitku a na jeho sdělení. I on ve mně zanechal velmi příjemný dojem, pořadatelům se vyplatil důraz na kvalitu místo na kvantitu.

   Zájem o Istrocon byl letos zcela mimořádný, dorazilo sem poměrně hodně návštěvníků z Čech, a propagace tomu ještě přidala – v sobotu večer, kdy se vyhlašovaly ceny Istron, mohl Ivan Aľakša hrdě oznámit rekordní návštěvu čtrnácti set diváků, počet, jaký české a slovenské cony dosud nepoznaly. Však také při filmových představeních sál praskal ve švech a kdo se opozdil, místo filmu viděl jen záda těch, kteří ve dveřích stáli na špičkách a přes čupřiny nepatrně šťastnějších kamarádů viděli aspoň horní polovinu plátna. Přednášky a pořady v salóncích na tom byly přece jenom o trochu lépe – ani jednou se mi nestalo, že bych se nepromáčkl dovnitř, abych pořídil nezbytnou reportážní fotografii.

   Ceny Istron jsou samostatnou kapitolou conu. Při vyhlašování jsem samozřejmě nechyběl a v istroconském fotoalbu se objeví snímky všech aktérů. Potěšíte se tam navíc třeba pohledem na Šimona a jeho kreaci (či spíše kreaturu) – etudu na téma vetřelcem být či nebýt.

pagi © Interkom 10/2002 (197)